Piktogram na posečeném poli
byl již bez energie
V jiném poli za silnicí další otazník
V úterý 3. srpna jsme dostali z Havlíčkova Brodu zprávu, že se na jiném poli, přes silnici od prvního piktogramu, objevil druhý. Nechtělo se nám tak fantastické zprávě věřit, tak jsme zorganizovali další výpravu ve složení Jirka Uttendorfský (pořídil pro naši redakci původní letecké fotografie), Jana Tomášková (chotěbořský psychotronik) a Harryho pán. Vyzbrojeni jsme byli dvěma kompasy a měřícím pásmem.
Nejprve jsme hledali nový piktogram. Jeli jsme po silnici za Papšíkovem, starý piktogram měli po levé ruce, koukali jsme na pravou stranu, oči si mohli vykoukat, ale nikde nic a navíc posečeno a patrně čerstvě, dopoledne. I tak by měl být vidět. Ujeli jsme několik kilometrů, vzdali to a vrátili se na původní pole.
Bylo rovněž posečené. Ale kombajn posekal obilí stojící, ležící však nechal, takže původní piktogram byl stále vidět, pouze přes něj šlo několik rovných řádků posečené slámy položených kombajnem.
Fotku jsem pořídil z nejvyššího malého kruhu A, dva pánové stojí v centrálním kruhu a 20 metrů za nimi jsou dvě ženy v malém kruhu B. Soustředné kruhy zůstaly jasně viditelné a přivedly k nadšení další zájemce, kteří za námi přišli z letiště.
Skupinka stojí stále v centrálním kruhu, vlevo Jana Tomášková na jediném místě piktogramu, kde pocítila jakou takous energii. Skupinka stromů vzadu za stojícími lidmi zakrývá pohled na další pole, kde jsme později druhý obrazec našli.
Zde je dobře vidět metr široký pruh polehlého obilí z piktogramu, které zůstalo po kombajnu neodklizené.
Ještě jeden pohled do netknutého ležícího obilí. Střelky našich kompasů nejevily žádný neklid v žádném místě.
Ani v malém kruhu B již Jana Tomášková nenašla stopy po energii, podle jejích slov zmizela po přejetí kombajnem a za ním jedoucími nákladními auty.
Pak nás napadlo přejít silnici přesně pod námi, kde nízký lesík kryl začátek dalšího pole. A tam jsme avízovaný piktogram našli. K našemu zklamání šlo o dva malé kruhy o průměru 1,5 m a si pět metrů od sebe, spojené obloučkovitou pěšinkou. Vše bylo také v čerstvě posekaném poli.
Jirka stojí nad pěšinkou mezi kruhy, jeden má vlevo za sebou, druhý vpravo před sebou. Pole s původním piktogramem je za stromy, hodně vzadu za Jirkou. Svorně jsme s Jirkou prohlásili, že na první pohled je obrazec vyšlapán někým, kdo si to chtěl na samém kraji (aby nemusel moc do obilí) vyzkoušet, jak by to šlo. Jana však pociťovala malou přítomnost energie, takže si tím tak jistá nebyla.
Detail pravého kruhu z pohledu od okraje pole. Celek připomínal brýle spojené obloučkem, ovšem prohnutým dolů. Až doma jsem v knize o kruzích v obilí v Anglii našel něco podobného. Takže otázky zůstávají. Ani zde nejevily střelky kompasů žádné výchylky. Zcela zmoženi vedrem jsme se navrátili do Chotěboře a z našich mátoh se zase stali lidi až po osvěžení plzeňským v Panském domě. To byla žízeň! Chcete-li si takovou uhnat taky, jděte do polí...