Přinášíme od našich zpravodajů Zbyňka Mrkvičky a Jirky Uttendorfského:

V sobotu 17.4. hrály v Oudoleni
Rockové legendy
Po létech se opět sešli muzikanti bývalých kapel

Známá hudební agentura J.H. Rock, za níž se skrývá neméně známý organizátor rockových koncertů a festivalů Guma Hons, uspořádala v kultovním kulturním domě v Oudoleni večer plný bývalých rockových kapel, které sice už nehrají, ale jejich sláva dosud u místního obyvatelstva nevyhasla.

Připomeňme, že podobná setkání big beatových a rockových kapel, které v Chotěboři hrály v šedesátých a sedmdesátých létech, se již konala, zorganizoval je Jarda Mrkvička a konala se v letech 1979, 1994 a 1995 v chotěbořské sokolovně. Všechna pamětnická setkání měla velký úspěch.

Harryho pán se ke své lítosti nemohl tohoto večera zúčastnit (všechny předchozí pamětnické akce navštívil), takže jsme požádali Jirku Uttendorfského, jenž tam hrál (Mercury), aby nám napsal své hodnocení. Nejdříve však došel příspěvek od Zbyňka Mrkvičky ml., který tam též hrál (v Titanu).

Píše Zbyněk Mrkvička ml.
(syn proslulého Zbyňka Mrkvičky z nezapomenutelného Experimentu):

Ahojky Harry,

to byla velice zdařilá událost. Hrál jsem tam ve dvou kapelách.
Jako host v Experimentu (bývalý basista odmítl) a potom se svojí
domovskou kapelou Titan. Ale přestože nechci jako patriot hodnotit
úroveň jednotlivých účastníku, musím vyzvednout umění "starý gardy" v
Experimentu. Na klávesy Jardy Vorlíčka tam rozhodně neměl vůbec nikdo.

Jestli vám nebude vadit ještě troška hodnocení z mé strany, rozepíšu se
dále. Je mi sice 21 a v muzice jsem toho moc nedokázal, ale naprosto mě
šokoval přístup členů skupiny Mercury Juniors. Těm klukum je 16 až 17 a
chovaj se už jako ty "rockové legendy", kvůli nimž se akce konala.

Skupiny Mercury, Music Q a Tonic podaly standardní výkon. Potom ten
"můj" Experiment (moc mě potěšilo si s nimi zahrát). Nakonec Titan a
Fuga. Fugu jsem bohužel neslyšel, protože jsem už jel domu.
Největším potěšením mi ale bylo to, že se Guma Hons přesvědčil o
smysluplnosti pořádání takovýchto akcí. Myslím si, že se mu sešlo dost
lidí, výčepy byly neustále v obležení a kuchyně asi také (o její
kvalitě jsem se bohužel nemohl přesvědčit).

No, prostě to byla skvělá akce. I když, muj kamarád a vynikající bubeník
Jirka Libra to komentoval následovně : "Jó, kamaráde, vypadá to tak, že
se všechny ty legendy ožraly a já to musím snášet." On totiž asi s
půlkou těch kapel bubnoval.

Zbyněk Mrkvička

Děkujeme Zbyňkovi za včasný příspěvek.

 
Ještě v pondělí večer dorazil materiál od Jirky Uttendorfského (Mercury):
ROCKOVÉ LEGENDY (the OLD-Guma-fest)

Oudoleň 17.04.199 pořádala agentura JH

Dobrým počinem známého bigbítového fandy a pořadatele kulturně-tanečních akcí Honzy Honse a jeho agentury byl nápad uspořádat festival kapel, které v dřívějších letech (především v 70. a 80.tých) působily na okrese Havl. Brod a přilehlém okolí. Postupně se vyprofilovalo složení festivalu, což bývá největší problém, protože mnoho hudebníků již vůbec nehraje nebo již nebydlí v okrese. Protože znám velmi dobře hlavního pořadatele festivalu, můžu říci, že byl až do poslední chvíle tzv. "na mrtvici". A já se mu ani moc nedivím, protože muzikanti, to je taková zvláštní kasta lidí (především stydlivejch, často dělají drahoty a tak), který dát do hromady dá pěknou fušku. To znám velice dobře jednak z vlastní muzikantský praxe (mj. více jak dvacetiletý), tak i ze "spíkrování" různých rockových festivalů v 70. a 80. letech a nyní některých "revivalů".

Lidí se sešlo na šest stovek, dobrý byl svoz autobusem a myslím, že byli všichni spokojeni a dávali to taky patřičně najevo. Sešli se mladý, starý, hezký, tenký i tlustý, prostě všichni, kdo se rádi baví a který se taky třeba mnoho let neviděli. A to všechno byl dobrý předpoklad pro zdárný chod celé akce.

Festival začal v cca 20 hod večer předkapelou mladých cca 17.letých kluků (mj. většinou synů známých muzikantů), kteří se velmi zlepšili. Hrajou vlastní muziku a mě osobně se líbila jejich orientace na prokomponovanější muziku.

Jako první ze "starých kozlů" nastoupili ostřílení borci z Harmonie a na ně navázali hned Mercury (v podstatě stejný lidi), kteří pomaličku začali zahřívat dav. Zahráli věci z let 70., nějaký ty vokálovky od Smokie (protože dnes se už vokály moc nezpívaj), něco bigbítu, přes Vláďu Mišíka k Jethro Tull (pro zajímavost doplnili klasickou sestavu nástrojů o housle a flétnu). Zpíval jsem to já a na závěr jsem se marně snažil nahnat na podium předem dohodnutý kompars na písničku Another Brick in the Wall od Pink Floydů, no alespoň dcera mě trochu doplnila.

Po krátké přestávce již nastoupila se skupinou Experiment éra Mrkvajzů, a bylo jich tam požehnaně. Zahráli nám svoje nejlepší fláky z minulé doby a to především z vlastní tvorby. Olda s Jardou hráli jak zamlada a Mrkvajzové se vyšvihli vokálně k naprosto bezpříkladným výkonům. Třívokály v polohách, do kterých se málokdy dostanou sopranistky byly prostě fascinující. Však taky sklidili zasloužený obdiv a to nejen u publika.

Skupina Tonic zahrála bigbítovou klasiku let 70. a 80.tých, střihnutou nějakými Beatles, opět ve velké vokální šíři. Tady si už publikum všimlo, že občas bylo na podiu až příliš mnoho Mrkvičků, ale to nebylo zdání, ale skutečnost, protože Mrkvajzové (jak já jim můžu říkat) byli vždycky dobrý muzikanti a zpěváci. Však to taky Zbyněk okomentoval. že si připadá jak Mrkev-familly a já jsem jednou podobnou akci nazval jako Mrk-fest.

Okolo půlnoci nastoupila nejstarší (samozřejmě služebně) kapela (z let 74-75), která s drobnými problémy (především s klávesama) zahrála staré známé špeky od Párplů a ukončila Paranoidem od Sabbathů, na kterým jsem se málem uškrtil, protože jsem to zpíval a přece jenom už bylo dost pozdě (a hlavně vyschlo v krku, což nebylo tím, že bych hlasivky málo zalejval, ale proto, že jsem byl nadejchanej pudinku, ze kterýho se vyrábí mlha). Měl jsem radost z toho, že nám vyšlo Maybe I´m Leo, protože si tam bubeník vymyslel hrát na protidobu, což jsme sice trochu trénovali na zkoušce, ale nikdo nevěřil, že to udržíme celou skladbu. Ale bylo to fajn.

Dále už hrály kapely ze současnosti. Hodnotit hudbu Titanu je naprosto zbytečný, protože hrajou bigboš, jak z partesu. Kytarista předvedl, že i prstolamy se dají zahrát s elgancí a jsem rád, že k nim dobře zapadl Honza Jaško se svými hravými bicími.

Konec festivalu patři klukům z Fugy, který už pomalu lituju, protože chudáci hrajou vždycky až nakonec. A přitom jsou pořád lepší a lepší.

Celý pořad jsem provázel já a můžu říct, že jsem byl mile překvapen disciplinovaností kapel a jednotlivejch muzikantů, protože jsem měl obavu, že je budu muset neustále někde nahánět (nejčastěji u výčepu a dnes samozřejmě taky u jídla, naštěstí už tolik neběhají za holkama).

Poděkování zaslouží obsluha s desítkou Gambáčem a bohatým výběrem alko-nápojů a samozřejmě Pepa s výtečnou kuchyní.

Nesmíme samozřejmě zapomenout na vynikající techniku, a to jak zvukového mistra, tak i osvětlovače a pomocné techniky. I jim patří dík a velký podíl na úspěchu celé akce.

Je dobré, že se konají podobné akce a že mohou "staří rockeři" ještě předvést něco ze svého umění. A to nejen pro ty, kteří onu dobu prožili (nebo protančili) a vzpomínají s nostalgií, ale i pro ty, kteří v oné době ještě na tancovačky nechodili nebo ještě nebyli vůbec na světě.

Hoši díky a někdy zase na podiu !!

 © Jirka Utťák

Pro ty, kteří chtějí znát něco více o kapelách, kdo v nich hrál a kdy, odkazuji na materiál BEATHB1

 Zpět na hlavní stránku