Mail, který kdosi poslal do Neviditelného psa,
by mohl svádět k domnění, že jsem ho psal já,
avšak není tomu tak.

V pondělí 8.2. ráno se objevil v deníku Ondřeje Neffa Neviditelný pes
následující mail od čtenáře, jako reakce na předtím vedenou diskusi,
zda pes vidí barevně:

Mily Ferdo,
nemohu posoudit, zda psi vidi v barvach, ale jsem presvedcen, ze jejich vnimani zavisi na zkusenosti. Dost malo psu, aspon tady, se diva na TV. Muj pes naopak me nabada, abych TV zapnul a divali jsme se spolu. Nase zajmy se ale diametralne lisi. Zatimco ja se zajimam o filmy, ci naucne porady (chci se vzdelat), Harryho zajimaji reklamy na psi a kocici zradlo. Krome toho nesnasi nasili, jako asi vetsina psu, a zurive se vrha na kazdeho, kdo zvysi hlas, nebo mava nasilne rukama. Je to dost unavne, a to i pro neho. Zacal jsem mluvit o zkusenosti, ale to neznamena, ze se doma pereme. Aspon ne casto. Z toho to snad mit nemuze. Doufam, ze jsme mu nezpusobili trauma, za to se tu prisne tresta. Skoro jako haraseni. Ale zpatky k psum. Jak mnozi majitele (ci poddani) psu dobre vi, psi rozumi naprosto vsemu, o cem se bavime. Zrovna tak, jsou-li od malicka vystaveni TV, budou se s nami na ni divat se stejnym zaujetim, jako my. Muj pes je stejny couch potato, jako ja. Uz musim koncit, jdeme se s Harrym koukat na detektivku.
George