Vojna končí, začíná spolupráce

Vojna končí, začíná spolupráce - přinejmenším takovým dojmem na mne působí poslední vývoj situace kolem Telecomu. Usuzuju tak podle výsledků tiskové konference ministra dopravy a spojů Antonína Peltráma z pátku 14. ledna 99, jakož i z průběhu televizní diskuse V pravé poledne z neděle 16. ledna.

Oč během té papírové vojny šlo
Už v roce 1994 unikl z Telecomu významný dokument: návrh smlouvy mezi Fondem národního majetku, Telecomu a konsorcia TelSource. Jeho obsah byl zarážející. Vyplývalo z něho, že TelSource, který bude mít 27procentní podíl ve firmě, ovládne rozhodovací pravomoci nad technickými záležitostmi, personálními a tarifními. Soudný člověk si musel klást otázku, co vlastně zbude na majoritního vlastníka, tedy stát, dále pak se tázal, jak mohl stát (majoritní vlastník) takový dokument akceptovat - a nyní se dokonce ukázalo, že státní úředníci tento návrh připravili, že to tedy nebyl "nápad" TelSource!

Byl jsem mezi lidmi, kteří se s dokumentem seznámili. Obávali jsme se několika nebezpečí: především že technický rozvoj realizovaný čistě v režii minoritního vlastníka nemusí vždy odpovídat zájmům většinového vlastníka, tedy stát - tato obava se naplnila. Dále hrozilo riziko svévolných personálních zásahů - i to se splnilo, z nedávna připomínám Sabelův případ, k němuž se ještě vrátím. A konečně jsme se báli svévolné tarifní politiky - tuto svévoli cítí uživatelé telefonu na vlastní kůži.

Pokoušeli jsme se varovat veřejnost a politické kruhy prostřednictvím tisku. Sdružení drobných akcionářů v čele s Martinem Mosingerem podalo několik žalob a trestních oznámení. Vše bylo marné, smlouva byla podepsána a dlouho se zdálo, že jde z naší strany o boj Davida proti Goliášovi - jenže bez praku. Příběh této vojny shrnuje ČTK. Modernizace probíhala uspokojivě pokud jde o kvantitu, nikoli kvalitu. Personálně TelSource zcela Telecom ovládl, jeho hlavní představitel Bessel Kok se stal imperátorem firmy a generální ředitel Svatoslav Novák budí dojem bezmocné nastrčené figury. O tarifní politice se nemusím rozepisovat, TelSource dokázal fascinovat ministerstvo financí (regulátora cen) natolik, že současná tarifní politika odkázala telefonii do obasti luxusu jen omezeně přístupnému širokým vrstvám obyvatelstva.

K obratu napomohla především elektronická média -televize a rozhlas a také tisk, když si všimla akce Internet proti monopolu loni v listopadu. Telecom začal se zástupci IPM jednat, kauza se dostala před parlamentní telekomunikační podvýbor, s neoficiálním zněním smlouvy (zveřejněným na internetu) se seznámili politici i novináři a Goliášovi se začalo kouřit pod nohama. Jeho image se začal povážlivě kabonit. Ministr dopravy a spojů - poněkud neuváženě - začal na veřejnosti požadovat předčasné ukončení monopolu a požadoval hlavu Bessela Koka. Taková je situace na přelomu roku.

V právě uplynulém týdnu napětí vyvrcholilo. Čekalo se, že Peltrám na tiskové konferenci přijde s nějakými dramatickými návrhy. Místo toho velmi zajímavým způsobem změnil taktiku.

O co šlo na tiskové konferenci
Peltrám neustoupil od svého negativního stanoviska vůči Besselovi Kokovi. Ovšem osten nevraživosti už nemířil na TelSource jako a strategického partnera, nýbrž na Bessela Koka osobně. Ten se totiž dopustil dvou zásadních chyb.
Především to byl Sabelův případ. Šlo o to, že Národní bezpečnostní úřad neprověřil pro práci s tajnými dokumenty tohoto šéfa středočeského a pražského uzlu - pod něho spadalo například oddělení zabývající se odposlechem pro potřeby policie a rozvědky. Kok se rozhodl Sabelu podržet, ten nakonec odešel sám, načež byl propuštěn šéf mezinárodní centrály Antonín Kalda, který proti Sabelovi vystupoval. Kok tím fakticky zpochybnil státní suverenitu, choval se tu jako kolonizátor 19 století někde v Kongu.
Dále šlo o obsazení dozorčí rady. Peltrám - oprávněně, jako představitel většinového akcionáře - žádal svého člověka do rady, s Kokem změnu dohodl, načež Kok veřejně prohlásil, že k žádnému jednání nedošlo, čímž postavil ministra do pozice neseriózního partnera.

To jsou důvody, proč Peltrám nyní bude žádat strategického partnera, tedy šéfy TelSource v Holandsku a Švýcarsku, o odvolání jejich pražského místodržícího. Dále se pak Peltrám vyslovil pro zveřejnění smlouvy FNM + SPT + TS. Jakmile by smlouva byla oficiálně zveřejněna, i slepý by musel vidět, jak je možné, že se Kok zachoval jak se zachoval - umožnila mu to smlouva, která mu vložila do rukou absolutní moc v Telecomu.

Oč šlo v pořadu V pravé poledne
V pořadu moderovaném Romanem Prorokem vystoupil Antonín Peltrám, Bessel Kok, bývalý předseda představenstva Telecomu Luboš Řežábek a Martin Mosinger. Kok zde provedl obrat o 180 stupňů - vyslovil souhlas se zveřejněním smlouvy a není proti její revizi , včetně eventuálního zkrácení monopolu.

Nyní je příležitost ke skutečně seriózní práci na slušné partnerské dohodě. Pro českou stranu není bez rizika. ž dříve byly ze strany Telecomu patrné náznaky, že by strategický partner byl ochoten přistoupit na zkrácení monopolu - kdyby byl zbaven břemene dokončit budování celostátní sítě. V jeho závěrečné fázi mají totiž přijít na řadu i oblasti země odlehlé do center, kde síť dobudována je. Přirozeně že náklady jsou zde vyšší než v centrech a tudíž rentabilita ještě problematičtější, i vzhledem k sociálnímu složení eventuálních zákazníků Telecomu.

Bessel Kok (nevěřím totiž, že ho TelSource odvolá) se jistě bude chtít tohoto břemene zbavit - a tato snaha, přiznejme, nebude neoprávněná. Proto je nutné, aby majoritní akcionář, tedy stát, postupoval nanejvýš obezřetně při eventuální revizi smlouvy. Především je nutné zabezpečit transparentnost jednání, aby pod záminkou obchodního tajemství se zase neupeklo něco, co by odporovalo zájmům veřejnosti. Při stavbě nové smlouvy je nutné brát v úvahu, že se na český trh chystají vstoupit i jiní operátoři - a bylo by tedy logické, aby se i oni na dobudování sítě podíleli. Už nyní zajímavě vystupuje Dattel, ambiciózní projekty má Alliatel. Na páteční tiskové konferenci Peltrám hovořil o dalším operátorovi - který by spolupracoval s novým vlastníkem firmy České dráhy - telekomunikace, která disponuje pozemky kolem 10 tisíc kilometrů železničních kolejí: zde by měla už v průběhu letošního roku být položena síť optických kabelů. 8 vláken by měla k disposici dráha - to je víc než dostatečná kapacita.

Veřejnost se nesmí nechat posledním vývojem uchlácholit. Bez veřejného tlaku by totiž k tomuto vývoji nedošlo, a kdyby tlak polevil, jednání by se mohlo znovu propadnout do přítmí zákulisního pletichaření.

Ondřej Neff
Neviditelný pes, 18.1.1999