tentokrát nerozlučnou dvojici
Pavla Halamu & Jana Veselého,
majitele Panského domu v Chotěboři

Zleva: Jan Veselý, Pavel Halama
Mezi nimi nevychází sluníčko, to je chyba Harryho pána, který fotil bleskem proti zasklené skříňce.

Není mnoho podnikatelských dvojic, které obstály ve víru minulých let. O podnikání se říká: Jeden je málo a dva je moc. Skutečně toto pravidlo platí a ve svém okolí jsme zaznamenali mnoho případů sdružení podnikatelů, která se dříve či později rozpadla. To neplatí o dvojici, kterou vám dnes představujeme. Jejich spolupráce je pevná, cílevědomá a nese výsledky: Panský dům je od doby, kdy jej koupili, neustále přestavován a rekonstruován, a pomalu se přibližuje stavu, ve kterém by jej chtěli mít.

Harryho pán (HP) tedy položil Pavlu Halamovi (PH) a Janu Veselému (JV) několik dotěrných otázek.

HP: Jak to, že jste dosud spolu, když jiné dvojice už vzaly za své?

JV: To je ale otázka, prostě děláme na tom, co jsme si před léty předsevzali.

HP: Uznávám svou blbost, ale přece jenom, když se zamyslíš nad mou původní otázkou, co bys odpověděl, kdybys musel?

JV: No dobře, asi to bude v tom, že jsme kamarádi od malička, od školy.

HP: Ale to byli i ostatní, nerozluční kamarádi, bratři, švagři, spolužáci...

JV: Ale my jsme opravdu spolu kamarádi od malička, šli jsme spolu životem až do vojny a po ní zase spolu. To ale asi nebude jediná příčina. Budou tu další, rozhodující je, že máme své představy, které postupně a ztěžka uskutečňujeme, že jsme si rozdělili své povinnosti ne od zeleného stolu, ale postupně tak, jak to ukázala praxe, že se o všech podstatných záležitostech spolu domlouváme, že na řadu věcí máme společný názor, a že pokud se v názoru neshodujeme, dokážeme se domluvit na kompromisu.

HP: Dobře tedy, začalo to už v dětství. Jak jste tedy šli spolu mladým životem?

PH: Honza už řekl, že jsme spolu od základní školy. Chodili jsme do stejné třídy až do devítky, s vyjímkou šestky až osmičky, kdy nás rozdělili. Když tak vzpomínám, uvědomuju si, že jsme tam spolu nikdy neseděli v jedné lavici, ale to nevadilo, kamarádi jsme byli stále. Bylo tedy logické, že jsme se rozhodli pro stejná povolání a po deváté třídě odešli oba do Hronova na učební obor kuchař - číšník, tam už jsme seděli spolu v lavici, jen na praxi jsme chodili každý jinam. Zde jsme se učili už pro svého budoucího zaměstnavatele, Jednotu Havlíčkův Brod.

JV: Protože nám učení docelo šlo, hned jsme se oba přihlásili na dvouleté nástavbové studium na Střední škole společného stravování v Chrudimi, kde jsme po dvou letech oba maturovali. Po maturitě jsme šli na vojnu, každý jinam, já byl v Mariánských Lázních, Pavel v Mošnově.

PH: Po vojně jsme se samozřejmě sešli a hlásili se u svého zaměstnavatele. Protože jsme měli maturitu ve svém oboru, nabídli nám pohostinství v Havlíčkově Borové, kde jsme byli celý jeden rok.

HP: Počkej, někdo z vás musel být vedoucí.

JV: Vedoucí jsem byl já, Pavel mi dělal zástupce. Měli jsme tam 3 zaměstnance. Tady jsme získávali první tvrdou praxi. Pak přišlo datum, na které nikdy nezapomenu: 10. prosince 1987 jsme využili nabídky Jednoty a oba nastoupili do Panského domu aniž jsme tušili, že jednou bude náš. Tady to bylo obráceně, Pavel byl vedoucí a já mu dělal zástupce a měli jsme tu tenkrát asi 7 zaměstnanců.

Honza a Pavel v baru Billiard Clubu. Ten zatracený blesk od tikitálu se odrazil od zrcadla za Honzou a osvítil mu obličej. Poučení pro příště: s bleskem fotit šikmo, nikoli přímo.

PH: Čtyři a půl roku jsme tu válčili pro Jednotu a učili se všemu, co bylo třeba pro zdárný chod takového podniku.

JV: Ale přišla revoluce a s ní možnost podnikání, která nás lákala od začátku. 1. března 1992 konečně Jednota souhlasila s pronájmem, my jsme založili sdružení Panský dům a jeli na své triko. Šlo to, takže na podzim téhož roku jsme si půjčili peníze od banky a odkoupili od Jednoty dům i zařízení. Konečně to bylo naše, i když zadlužené.

PH: V těch dobách jsme plánovali, plánovali a zase plánovali. Udělali jsme si fárplán, který se snažíme dodržovat. Nejdříve přišla na řadu fasáda a nová okna, to bylo v roce 93. Výčepní systém byl úplně zastaralý, takže jsme ho celý vyměnili, to znamená nerezové potrubí a nový italský kompresor a rovněž italské velmi výkonné chlazení, které nám zaručuje správnou teplotu piva i při velkém odběru a za velkých veder. Potom se předělávaly toalety ve spodní restauraci a pak v patře. Říká se, podle záchodu poznáš hospodu, tady to bylo v hrozném stavu, tím se muselo uvnitř začít. Pak přišel na řadu vršek. Byl tam starý divadelní sálek s jevištěm. Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli pro celkovou rekonstrukci, ze sálku vznikl Billiard Club a z jeviště jeho bar. Přitom se musel předělat celý strop, upravit jeho statiku, aby byl nosný a unesl naše další záměry pro patro nad ním. Celá přestavba začala v 95. roce a Billiard Club byl otevřen 10. února 1996 velkým společenským večerem.

HP: Ano, u toho jsem také byl a kulečník si zahrál. To byl šťastný podnikatelský nápad s tím billiardem, ale o tom píšeme v jiném článku (Dlouhodobý přebor pool 8). Tahle rekonstrukce byla tvrdý oříšek, stačí se podívat na strop v sále a náročnost stavby je vidět na první pohled.

JV: Po přestavbě sálu a jeviště jsme si trochu oddechli, ale ne nadlouho, 10. února 1997 jsme zavřeli podnik a začali generální rekonstrukci celého přízemí, vstupu do patra a podzemí. Ta šla přes náročnost stavebních prací ve zdivu starém stovky let velmi rychle, už 1. června jsme otevřeli pro veřejnost.

HP: Ano, u toho jsem také byl a všichni jsme zírali, všechno bylo úplně jinak.

PV: Architektům se to povedlo, k naší spokojenosti, tak jsme si to představovali. Sál restaurace je opět v původní výši, je z něj vidět na výčepní pult, přibyla Rytířská vinárna v podzemí, nekuřácká jídelna vzadu je přístupnější. Automaty šly stranou, aby hráči nerušili hosty. Celé prostředí má estetickou úroveň na výši doby a vyhovuje díky novému vzduchotechnickému zařízení a čtyřem pračkám vzduchu i nekuřákům.

JV: Letos jsme začali další úpravy v podzemí, kde vznikl sklad na nepasterované plzeňské se třemi tisícilitrovými tanky. Chystáme totiž točit nepasterovanou Plzeň, přesně takovou, jako teče v pivovaru Prazdroje.

PH: Tohle pivo totiž obsahuje veškeré biologické látky a živiny, které se pasterizací jinak zničí. Nepasterované pivo je živé, pasterované mrtvé.

HP: Ano, o tom přineseme našim čtenářům podrobnou zprávu, jen co ho začnete točit. Ale viděl jsem tam ještě další novou místnost.

JV: Také zde vzniká další prostor pro hosty, Moravský sklípek.

PH: Moravský proto, že si tam budou hosté moci dopřát moravských vín přímo ze soudku a pravým koštířem.

JV: A když už je člověk jednou rozjetý, nemá se zastavovat. Už letos v zimě chceme začít s přístavbou podkroví nad Billiard Clubem, bude zde penzion se standartním i nadstandartním ubytováním. Myslíme si, že by mohl být v provozu v magickém roce 2000.

PH: Tím bychom do nového století a tisíciletí vstoupili s Panským domem v takovém stavu, v jakém jsme si ho vysnili a s uskutečněnou koncepcí, kterou jsme si vymysleli: Aby host u nás bydlící měl v jednom domě příjemné posezení, možnost si zahrát, zatancovat, osvěžit tělo i ducha.

HP: Jaké tělo, co tělo?

PH: Kromě osvěžení jídlem a pitím máme v dlouhodobých plánech i možnost perličových koupelí a malou posilovnu pro hosty penzionu. Ale to je zatím spíš zbožné přání, stálo by to velký peníz.

HP: Takže pak složíte ruce do klína a půjdete do důchodu?

PH: To určitě ne, ono se něco zase najde. Už jsme takoví, že nás baví budovat a vylepšovat.

HP: Co zaměstnanci, jak jste spokojeni?

JV: Teď tu máme 22 zaměstnanců a i když jsou tu a tam nějaké změny, myslím, že se nám daří vytvářet stabilní kolektiv s dobrými kuchaři, číšníky a servírkami i pomocným personálem.Od povinností ležících na našich zádech jsme si trochu ulevili tím, že jsme přijali vedoucího provozu, zkušeného Mirka Grona. Hodně si slibujeme od počítače, který už dávno užívají naši externí účetní a teď se s ním začínáme přátelit i my. Půjdeme jeho prostřednictvím i na internet, tudy vede cesta příštího století.

PH: Takže už v dohledné době najdete naše stránky na internetu. Na nich si bude moci každý zájemce prohlédnout doma v klidu naše prostory, přečíst si náš jídelní lístek, historii Panského domu i naše záměry, seznámit se předem s naší obsluhou. Ještě bych se vrátil k zaměstnancům. Naše provozovna má dobrou pověst a dobré možnosti, proto s námi spolupracují učňovské školy v oboru kuchař a číšník. Stále tu máme na praxi několik učňů a já jsem zván k učňovským zkouškám jako člen komise v Havlíčkově Brodě.Pochopitelně tím máme možnost vybrat si nejlepší učně a získat je pro práci u nás. Tím si zajišťujeme budoucnost podniku.

HP: Harry i já vám oběma pánové přejeme úspěch i v tom, co je ještě před vámi, hodně spokojených hostů, a ať vám ten elán vydrží.Ten internet, v tom vám jako jeho přímí účastníci můžeme jenom fandit. Díky za rozhovor a teď jdu k vám dolů na plzeň, pivečko je jako křen, nemá chybu a vrchní Milan vůbec není divnej, ale šikovnej.

Zleva: Číšník Billiard Clubu Hynek Horňák s výhrou z přeboru v kulečníku, Pavel Halama a provozní vedoucí Mirek Gron