Neměl jsem
původně v úmyslu psát o svých narozeninách a zakázal jsem to i Harrymu. Ale semlely
se takové věci, že to musím napsat.
Narozeniny byly vždycky pro mne slavnostním dnem, který jsem se snažil vylepšit pro
sebe i své okolí. Když jsem bývat učitelem, nezkoušel jsem ten den a nepsaly se
obávané písemky ani z matiky, ani z fyziky. Člověku to dává dobrou náladu - hle
mám narozeniny, a bez ohledu na to, kolik mi je, mám slavnostní pocit jak o vánocích.
Tak se dělo i o těch letošních, 1. října, kdy jsem slavil nn-té narozeniny
(n=5), spolu s americkou kosmickou agenturou NASA (která slavila narozeniny
čtyřicáté). Ráno mne jako vždy vzbudila Jaruška, která na rozdíl ode mne musí
jít do práce na šestou. Když se to tak vezme, měl jsem v životě štěstí,
nejdřív jsem byl učitelem a chodil na osmou, a pak když jsem se stal živnostníkem
(podnikatel je od slova podnikat, živnostník od slova živit se), nemusím už chodit
vůbec nikam, pokud to někomu neslíbím. Na šestou ráno jsem za tu dobu vstával snad
jednou dvakrát, takže se mi úspěšně daří unikat tomu úděsnému pozůstatku po
císaři pánu, který nemohl ráno spát, a tak začal nutit úředníky chodit brzo
ráno do práce. Ti to pak přenesli i na své podřízené a nakonec se to rozšířilo
po celém císařství. Když císař padnul, všude to zrušili, jen v Česku se vstává
pořád za tmy a císař pán se někde nahoře stále chechtá. Letní čas zavedený
Adolfem a pečlivě udržovaný všemi vládami tomu dal ještě korunu, letos
obzvláště. A tak statisíce lidí denně vstávají za tmy, dobře, když jim to
nevadí, prosím, ale je mi líto malých dětí...
Takže jsem zůstal ležet a poslouchal rádio Frekvence 1, kde v každodenním
přiblblém horoskopu tentokrát věštili znamení Vah, že ti co mají dnes narozeniny,
budou mít pěkný den, no to mne tak povzbudilo, že jsem vyskočil s postele a hrnul se
ho začít. Již rok ho začínám tím, že si v domácí kanceláři pustím počítač
a připojím se na internet. Zavzpomínal jsem na rodiče, jejichž fotky tam mám , a
tedy i na to, jak jsem přišel na svět. Měl jsem štěstí, narodil jsem se
předčasně a nedonošený, s podměrečnou váhou ve stovkách gramů (to se časem
spravilo, kdo z vás se může pochlubit, že má stonásobek porodní váhy?), kamarádi
o mně tvrdí, že mne dopékali v troubě (narodil jsem se doma a inkubátory nebyly) a
maminka vždycky vzpomínala, jak mne krmili od prvního dne lžičkou, neb jsem neměl
vyvinutý sací reflex (to se časem spravilo též). Díky předčasnému narození jsem
přišel na svět ve znamení Vah, s nímž jsem docela spokojen, neboť typická
váhavost a nerozhodnost zrozence Vah je vyvážena jinými přednostmi (každá
astrologická příručka uvádí diplomatické schopnosti například).
Ale abych neodbočoval. Jako každý den jsem si udělal snídani, což znamená cokoli na
tácku plus čaj ve skle plus noviny na skle obrazovky. Měl jsem v životě štěstí,
můžu si s Ondřejem Neffem, který to tvrdí o sobě, říci, už žiju ve třetím
tisíciletí. Papírové noviny jsem odhlásil, vždyť jsou na internetu, a poštovní
známku jsem nekoupil ani nepamatuju, protože i s dcerou a vnoučaty si píšeme
e-mailem... Takže jsem v dobré náladě začal den jako vždy četbou Neviditelného psa
Ondřeje Neffa, a bác ho, čtu tam, že mi ve Francii zastřelili kamaráda:
Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od
28. září do 5. října 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení
zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
Francouzský "lovec" zastřelil jednoho ze sledovaných čápů
Černého čápa Hynka, jehož cesta do tropických zimovišť byla mapována v
rámci projektu Africká odysea, zastřelil francouzský "lovec". Pracovníkům Českého
rozhlasu to oznámil belgický zoolog Gérard Jadoul. Hynek byl
přibližně před třemi dny zastřelen poblíž obce Dondas v jihozápadní Francii;
další podrobnosti zatím nejsou známy.
Podle Jadoulových informací je Hynek v tomto měsíci přinejmenším třetím
černým čápem, který se ve Francii stal obětí vandalských lovců.
Jiného čápa, který měl kroužek Národního muzea Praha, zastřelili před
dvěma týdny u Baie de Somme. Český rozhlas 2 - PRAHA, který projekt Africká
odysea organizuje, se proto chystá podat stížnost na Velvyslanectví
Francouzské republiky v Praze a francouzské ministerstvo životního prostředí.
Mladý sameček Hynek byl díky přímému přenosu z čapího hnízda na Internet
už od vylíhnutí (31.5.1998) středem pozornosti desetitisíců zájemců z celého
světa. V červenci pak stejně jako jeho rodiče a sourozenci dostal satelitní
vysílač, který měl umožnit sledování jeho cesty do tropů.
Další informace budou zveřejňovány ve vysílání Českého rozhlasu 2 - PRAHA a na
internetové adrese http://capi.internet.cz.
Miroslav Bobek, Český rozhlas 2 - PRAHA
Tak to mne tedy vzalo, zrovna na moje narozeniny. Sledoval jsem ty čápy na internetu
denně, nic lepšího jsem tam zatím neviděl. Viděl jsem tu práci se stavěním
hnízda, viděl jsem, jak se čapí rodiče střídají na vejcích, viděl jsem mláďata
líhnout se, vyrůstat, krmit, jen těch kilogramů ryb a čeho ještě, co nanosili
rodiče mláďatům, viděl jsem mláďata zkoušet si křídla, první vzlety, návraty
do hnízda a nakonec, jak ho opustili... A teď nějaký francouzský debil si klidně
bácne, ač je čáp černý přísně chráněn všude (snad mi to Ambassade de
France odpustí, že ho zovu debilem).
Měl jsem v životě štěstí. Vždycky jsem měl poblíž pár dobrých kamarádů a v
posledních deseti létech to byli i kamarádi němých tváří. A čápi Kristýna,
David a jejich tři mláďata dráčata mezi ně též patřili, i když to byli kamarádi
z internetu. Vždyť jsem se s nimi vídal denně. Francouzský myslivec mi zastřelil
kamaráda a to mne uvedlo do trudné nálady.
Nemám rád myslivce. Teď rozzlobím všechny ty poctivé dělníky lesa, kteří
celoročně pečují o zvěř a občas si bouchnou, protože les vyžaduje redukci zvěře
do rozumných mezí. Ale nemohu si pomoci, nemám rád myslivce, protože mezi sebou trpí
jedince, kteří mají radost ze zabíjení. Nemám je rád od té doby, co jsem v Malči
zažil, jak myslivci narychlo svolaní na kukuřičné pole, kde kombajnér našel stádo
prasat, udělali okolo kruh a pálili do kruhu jak zběsilí,
ač právě to myslivecké zákony zakazují, takže se pochopitelně někdo z nich (kdo
to byl, se nezjistilo) trefil do svého kolegy a nadosmrti ho zmrzačil. Nemám je rád od
té doby, co střílejí na lidi, neboť si myslí, že by tam v křoví mohla
být zvěř. Nemám je rád od té doby, co mezi sebou trpí ty, kteří zabíjejí
sousedům psy, aby se jim pomstili, a hájí se tím, jak jsou takoví volně
pobíhající psi nebezpeční pro jejich milovanou zvěř. Nemám je rád (ač řada
mých kamarádů k nim patří a vyčítají mi to), protože dávají do ruky zbraň
každému, kdo složí jakési pofidérní zkoušky, aniž by si nechali u odborníků
prověřit, zda ten člověk je vůbec schopen uvážlivě držet smrtonosnou zbraň v
ruce. Pod záminkou lásky k jedné zvěři jinou zvěř pomstychtivě střílejí. Fuj...
Bylo mi smutno, když jsem si pak přečetl internetovskou stránku věnovanou čápům.
Tolik to těm lidem, co to zorganizovali, dalo práce, a teď se jim to sype... Jedno
mládě zastřeleno, vysílač druhého už dávno nefunguje a vysílač třetího
zkomírá... Zbývají tedy jen oba čapí rodiče, snad se jim cestou do Afriky nic
nestane...
Narozeninová nálada byla rázem pryč. Smutně jsem si četl MF Dnes. Nic radostného ke
čtení. A tu náhle, čtvrt hodiny před sedmou, zakňučel za venkovními dveřmi můj
kamarád z němých tváří nejlepší, pes Harry. Chtěl domů, pustit na balkon, to už
znám, tak jsem mu šel otevřít a on jako vždy, popadl do tlamy rohlík, co mu tam dala
panička, když odcházela do práce, a běžel do bytu. Šel jsem za ním, že mu otevřu
na balkon, ale on rohlík pustil a nechtěl tam. Vyloženě mne vyzýval, abych si s ním
sedl na gauč. Ta němá tvář vycítila, že je mi krušno, a přišla mne utěšit! To
se ještě nestalo, když jsem usedl, skočil mi na klín, což doposud dělal jen s
paničkou, lízal mi ruce a ucho a všemožně mi projevoval svou psí přítulnost.
Vůbec jsem ho nepoznával a moc mne to těšilo, špatná nálada se mi začala
rozpouštět v psí lásce.
A náhle bylo sedm, pustil jsem TV bednu a koukali jsme oba na zprávy, a objevil se tam
ve zprávách od sousedů známý politik Vlado M. a překvapivě se loučil se
spoluobčany zpěvem smutné písně se smutným obličejem: Spánombohom, idem od
vás, neublížil som, neublížil som, žiadnomu z vás. A na rozlučku zlehka
zlehýnka zamával do kamery. Musel jsem s ním souhlasit, asi opravdu nikomu neublížil,
spíš řadě lidí pomohl (k čemu, jistě víte). Absurdita té situace mi pak zlepšila
náladu zcela a byl jsem náhle schopen opět se slavnostní náladou vkročit do
slavnostního dne...
Co bylo pak, už raději popisovat nebudu. Ale tomu francouzskému bouchači to stejně
nezapomenu a doufám, že mu to spočítají. A Vladovi M. taky.
Jak jsem napsal několikrát výše, měl jsem v životě štěstí. Kolika z vás
přivedla dcera na svět vnoučka kluka jako buka (4350g) právě k narozeninám? Mně
ano! Přesně to předpověděla, že to bude 2. října, a vyšlo jí to! Díky Martino,
ať dlouho žije Mikuláš Dušátko!
K narozeninám mi přišli zahrát muzikanti bývalé skupiny Průvan
Dodatek ze 4.10.:
Střelec je francouzské policii znám, organizuje se zasílání protestů na
vyslanectví.
Podrobnosti najdete na čapí
stránce zde.
Vladovu piesničku najdete jako videozáznam v MF Dnes zde
a můžete si ji přehrát, pokud máte zvukovou kartu a přehrávací program RealPlayer.
Budete stahovat 195 228 Bytů.
Čtyřicáté narozeniny NASA se
oslavují zde. |